PODZIM ANEB OFICIÁLNÍ POVOLENÍ KONEČNĚ ZPOMALIT

Všimli jste si také toho světla posledních dní? Jak už není ostré jako v srpnu, ale zlaté a nízké, jako by se samo rozhodlo zpomalit a krásně nám „prozlatit“ vstup do podzimních měsíců? Některé z nás to možná přestává táhnout ven, ale ten tah cítíme směrem dovnitř – do svetru, do bytu, do sebe. Přichází podzim, který právě otevřel dveře a čeká, jestli už konečně vejdeme.

23. září vstupuje Slunce do Vah a téhož dne přichází i podzimní rovnodennost, chvíle, kdy jsou den a noc na vlásek stejně dlouhé. Od té chvíle nám bude ubývat světla rychleji, než na co jsme možná ještě v oparu rozverných slunečných dní připraveni. A přesně na tomhle prahu stojí za to se zastavit a zeptat se: proč se vlastně tolik lidí těší na temnější dny ( i když další skupina lidí cítí úzkost, že už zase uteklo léto a čeká nás temnota?)

PROČ TEMNOTA NASTUPUJÍCÍCH DNÍ MNOHÝM NIJAK NEVADÍ

Jaro a léto po nás chtějí, abychom rostli, kvetli a byli zkrátka vidět. Podzim a zima nás učí být o něco tišší – ubírat rytmus, uzavírat, stahovat se ke kořenům. Někomu to může připadat jako ztráta. Pro někoho je to konec. Možná dokonce katastrofa. Končí teplo! Slunečné dny! Grilování s přáteli! A přece v tom tolik z nás cítí spíš úlevu, asi jako když si konečně sundáte boty po dlouhé cestě.

Možná proto, že první polovina roku od nás pořád něco vyžaduje. Buďte viditelná! Buďte v pohybu! Setkávejte se s přáteli! Plánujte, žijte, buďte akční! Tma z nás ale mnoho povinností snímá. Tma nám dovoluje. Dovoluje zavřít dveře dřív, dřív odejít, nechat telefon v jiné místnosti, mít večer jen jednu svíčku a nic víc.

Když je totiž venku deštivo a mlhavo, mnoho lidí konečně získá „povolení“ nic nedělat. Konečné oficiální povolenka zůstat doma, nikam nejít, nemít plány, „vždyť je přece ošklivo“. Někdo to vnímá jako útěk od života a veselí, já to vnímám jako hřejivé objetí a konečně možnost být sama. Sama sebou a sama se sebou.

NENÍ NUTNÉ SE NOŘIT DO TMY

Kolem této doby roku se ale také často ozve tichý hlas. Obzvlášť pokud pracujete s vaší vlastní duší a jste zvyklí se věnovat vlastnímu nitru, jistě na vás skáče z různých stran časopisů mnoho spirituálních a zaručeně ověřených rad.

Tedy že teď je čas jít do sebe, otevřít staré rány, pracovat s vlastním stínem, negativními vlastnostmi, zkrátka: nimrat se v tom, co někdy velmi bolí. Někdy je to přesně to, co potřebujete. Ale ne každý rok a ne proto, že to tak velí kalendář. Letos to zkrátka dělat nemusíte.

Sestup do podzimu nemusí znamenat konfrontaci. Ani sama se sebou ani s nikým jiným. Někdy znamená prostě jen žít,jen ztlumit světlo doma, uvařit si něco teplého, dovolit nabitým dnům být prostě kratší, aniž byste v tom hledali poselství. To, že si letos nevybíráte hlubinnou vnitřní práci, ještě neznamená, že jste opustila práci na sobě.

Možná už zkrátka práce na sobě neznamená utrpení, pídění se po vnitřních dětech, ženách ani mužích a znovuprožívání různých traumatů. Možná práce na sobě znamená věnovat čas vaření hutné výživné polévky a pak ji sníst v tichu a pohodě. Možná to je ta opravdová práce na sobě. Věnovat si čas a lásku.

Mabon = druhá sklizeň

V keltské tradici je Mabon druhou ze tří sklizní roku, mezi srpnovým Lughnasadhem a listopadovým Samhainem, kdy se závoj mezi světy nejvíc ztenčí. Kdysi šlo doslova o úrodu na poli. Dnes to může být otázka, kterou si můžete položit večer u okna:

Co jste v posledních měsících zasela a co je právě teď zralé ke sklizni?

Nemusí se rozhodně jednat o nic velkého, klidně jen o to, že jste se naučila říct ne, že jste udržela nějakou hranici, že jste si všimla, co vám dělá dobře. Rovnodennost tu je právě proto, aby vám připomněla, že rovnováha je vlastě lehký pohyb. Je to věčné vracení se: ke světlu, pak zase ke tmě a zase zpátky. Rovnováha v životě nikdy není na dokonalých 50%. Je spíš o tom umět životem proplouvat. Chvíli takto, chvíli jinak, ale zhruba stejně vyrovnaně. Jako příliv a odliv.

VÁHY: VZTAH, KTERÝ ZAČÍNÁ U VÁS

Vstupem Slunce do Vah se otevírá druhá polovina zvěrokruhu – ta, která už není jen o vás, ale o tom, jak zapadáte do světa kolem sebe. Váhy proto tak silně souvisí se vztahy. Ne kvůli romantice, ale proto, že jako první ze všech znamení nám ukazují, že na tomto světě nejsme sami.

Váhy nás zvou k hledání krásy a harmonie. Harmonii vnímám jako způsob poznávání, s kým a s čím opravdu rezonujete. Zároveň nám ale ukazují i křehkou hranici – přizpůsobit se druhým do jisté míry buduje důvěru, ale vychylte se z rovnováhy a najednou jste hranici již překročili. A přitom už v tom ztrácíte sama sebe.

A protože Váhy jsou i o pravdě, stojí za připomenutí, že to, co je pravda dnes večer, nemusí platit zítra ráno, natož za měsíc. Rovnováha se nikdy nedosahuje jednou provždy. Hledá se pořád znovu. Proto je její dosažení nejen během na dlouhou trať, ale možná spíš na celý život.

ABY VÁS PODZIM BAVIL

Pár drobných rituálů, kterými můžete podzimní náladu pustit do všedního dne:

• Proměňte světlo doma. Večer si světlo postupně stmívejte a ubírejte, nechte svítit jen jednu lampu nebo pár svíček. Světlo, které napodobuje západ slunce, řekne tělu, že je čas zpomalit,a nebude třeba se ani dívat na hodiny
• Přejděte na teplé nápoje. Bylinkový čaj, horké kakao, vývar místo studené vody – malý rituál, kterým tělo naladíte na podzimní rytmus.
• Veďte si krátký deník proměny. Pár vět denně o tom, co se mění – oblečení, chutě, nálady kolem vás. Za tři týdny uvidíte, kolik se toho posunulo, aniž byste si to všimla den po dni.
• Postavte doma malý oltářík rovnováhy. Dvě věci, které si navzájem odporují, a přesto k sobě patří, třeba sůl a med (hořkost a sladkost, obě patří k životu stejnou měrou), suchý list a čerstvý plod – to, co končí, vedle toho, co právě dozrálo svíčka a miska vody – oheň a voda, klíč a zámek – otevírání a uzavírání, obojí je potřeba ve správný čas. Nebo cokoliv jiného, co dává smysl právě vám.

Podzimní dny nám dávají svolení přestat na chvíli růst a všimnout si, co už jste vypěstovala. Možná je to právě tahle otázka – co je u vás teď zralé ke sklizni – to nejdůležitější, co si z rovnodennosti můžete odnést.

A pokud chcete mít někoho, kdo vám i v týdnu podobných sklizňových otázek pomůže vidět souvislosti, které samy nevidíte, Daniela Resh se ve svém Online klubu vrací každý den právě k tomu, co se ve vás zrovna odehrává. Někdy stačí jedna věta, a celý den se může proměnit v klidnější.