ZDRAVÍ JAKO DŮSLEDEK (ANEB CO SE STANE KDYŽ PŘESTANEME ŘÍDIT VLASTNÍ EMOCE A ONY ŘÍDÍ NÁS)

Nemoc bereme jako běžnou součást života. Zdraví naopak jako něco, co si často musíme zasloužit, uhlídat nebo udržet. Skutečností ale je, že zdraví je přirozený stav, dokonce ten nejpřirozenější možný. Zdraví je volně proudící energie, kterou máme k dispozici od narození. Otázka tedy není, jak si zdraví zasloužit, ale ptát se, co nám brání v tom, aby ta energie proudila.

ZDRAVÍ NENÍ ODMĚNA

Nikdo si vědomě nepřeje být nemocný. Na nevědomé úrovni ale nemoc někdy přináší výhody — soucit okolí, úlevu od povinností, omluvu nedělat něco, co je těžké. To je potřeba si přiznat, protože dokud tahle nevědomá výhoda funguje, tělo ji bude podporovat. Přirozený stav je ale opačný: tělo je nástroj, mysl je nástroj, city jsou nástroj — všechno jsou to služebníci, ne páni. Zdraví se hroutí přesně v okamžiku, kdy se tenhle poměr otočí a některý z nástrojů začne rozhodovat za nás.

VÁŠ VNITŘNÍ TÝM BUĎ VEDETE, NEBO VEDE ON VÁS

Osobnost si lze představit jako skupinu různých vlastností a potřeb, které spolu musí spolupracovat. Pokud je vede vědomí — ta část nás, která má nadhled a rozhoduje se ze středu — všechny ostatní vlastnosti pracují ve prospěch celku. Energie proudí v rovnováze. Jakmile ale vedení převezme některá jedna konkrétní potřeba a začne si podřizovat všechno ostatní, vzniká nerovnováha. Ta nastává tehdy, když nám naše vlastní potřeby neslouží, ale naopak nám vládnou.

Touha po kráse a uznání, když převezme vedení, mění se v honbu za vzhledem a penězi za každou cenu. Stejná energie, ale řízená vědomě naopak umí ocenit sebe i svět kolem bez posedlosti.

Strach, když se stane šéfem, vytváří paranoiu, vyhýbání se novým situacím, přesvědčení, že všude číhá nebezpečí. Usměrněný stejný impulz se mění v disciplínu, trpělivost a schopnost dodržovat vlastní pravidla.

Hněv a asertivita, nezvládnuté, se projeví jako agresivita, nevěra, nezvládnutá sexualita, neschopnost naslouchat. Vedené vědomě dávají směr, pevné hranice a schopnost prosadit se bez ubližování druhým.

Touha po expanzi, když převezme kontrolu, vede k přejídání, přepíjení, přehánění ve slibech i v očekáváních. Usazená pod naším vědomým vedením je to schopnost vidět, kde je skutečné štěstí, a jít tím směrem volně, ale velmi sebejistě.

Potřeba změny a nadhledu, nezvládnutá, znamená život neustále v budoucnosti — člověk si nikdy neužije přítomný okamžik, protože je posedlý vizemi, a vyčerpává se. V rovnováze jde o schopnost plánovat, aniž bychom ztratili kontakt s tady a teď.

Potřeba spojení a lásky, když se zvrhne, vede k závislostem — vztahovým, na alkoholu, na čemkoli, co dočasně opojí. Člověk se stává snadnou kořistí, protože žije v iluzi místo v realitě. Usměrněná stejná energie je schopnost cítit hlubokou laskavost a lásku, aniž bychom si s ní pletli únik.

Potřeba kontroly, nezvládnutá, se projevuje snahou manipulovat okolím a ovládat druhé strachem — což dřív nebo později obrátí situaci proti tomu, kdo manipuluje. Zvládnutá stejná síla umí ukončit to, co mělo být už dávno ukončené — staré vzorce, přesvědčení, návyky — a nahradit je něčím funkčnějším.

KDY VEDEME SAMI SEBE A KDY JEN SLOUŽÍME STRACHU

Tahle nerovnováha se neprojevuje jen uvnitř. Odráží se i v tom, jak žijeme navenek. Je rozdíl mezi tím, dělat práci, protože nás baví a naplňuje, a dělat ji jen proto, abychom se zavděčili, nebyli opuštěni, nebo měli jistotu na později. První varianta je svobodná volba. Druhá je režim přežití — neustálý stres, ve kterém člověk nekoná ze svého přesvědčení, ale z obavy, co se stane, když přestane.

Stejné rozpoznání platí i ve vztazích. Zůstávat s někým, protože ho milujeme, je jiná věc než zůstávat, protože se bojíme být sami. Vnějším chováním se pak jen zrcadlí to, co se odehrává uvnitř.

ROZTŘÍŠTĚNÁ MYSL A FYZICKÉ TĚLO

Když je pozornost neustále rozptylována vnějšími podněty a člověk netuší, že existuje i vnitřní prostor, ve kterém se dá tohle všechno pozorovat a řídit, mysl se stává roztříštěnou. To se dřív nebo později projeví nejprve psychicky a následně i na fyzickém zdraví. Energie, kterou bychom mohli mít volně k dispozici, se ztrácí v neustálém vnitřním konfliktu mezi tím, co chce vědomí, a tím, co si právě podmanila jedna konkrétní potřeba.

Možná právě tady začíná zajímavá otázka, a tou je:

Která část mě právě teď rozhoduje? A je to skutečně ta, které bych to chtěla svěřit?

Pokud si chcete tuhle otázku zodpovídat pravidelněji a ne jen jednou za čas, Online klub Daniely Resh je místo, kam se můžete vracet — s denním vedením, které vám pomůže si podobné souvislosti všímat dřív, než vás znovu odnesou starým známým směrem.