Zvědavá Rebelka

Když se řekne strach, většinou nás napadne obava z neúspěchu. Strach, že něco pokazíme, selžeme, zklameme. Jenže existuje ještě jiný, méně viditelný, ale stejně paralyzující – strach z úspěchu.

Právě o něm jsme s Táňou Brodskou mluvily ve chvíli, kdy jsme začaly plánovat společnou spolupráci. A překvapilo nás obě, jak silné téma to je.

Co když to opravdu vyjde?

Náš rozhovor měl původně směřovat jinam. Ale ještě před zapnutím mikrofonů jsme narazily na otázku, která visela ve vzduchu: „Co když to bude fungovat? Co když se naše spolupráce povede, získá pozornost a my na to nebudeme připravené?“

Možná to znáte i vy. Neúspěch se dá snadno omluvit – „nebyl správný čas, neměla jsem dost prostředků, nebylo to ono.“ Ale co když uspějeme? Úspěch často odhalí naše nejhlubší zranitelnosti. Najednou se ukáže, že jsme vidět. A že to vidí i druzí – se všemi našimi nedokonalostmi.

Vnitřní sabotér

Táňa to nazvala velmi trefně: máme v sobě část, která miluje bourat. Postavíme si věž a ona ji s radostí shodí. Tenhle vnitřní sabotér se probouzí právě ve chvílích, kdy by nám mělo být nejlépe.

Úspěch v nás spouští staré programy: „Nemáš na to. Nezasloužíš si to. Když vyletíš příliš vysoko, spadneš ještě tvrději.“
A tak, abychom se před tím pádem chránili, raději si věž shodíme sami.

Malé krůčky místo velkých plánů

Jak se z toho vymanit? My dvě jsme si nastavily jednoduché pravidlo: nejít příliš rychle. Nepředbíhat události, nestavět vzdušné zámky, ale krůček po krůčku budovat prostor, kde se cítíme bezpečně.

Tahle trpělivost je klíčem. Úspěch pak nepůsobí jako náhlý náraz, ale jako přirozené pokračování cesty. Každý krok se stane základem, o který se lze opřít.

Přijmout, že se daří

Strach z úspěchu má ještě jednu tvář – falešnou skromnost. Kolikrát se stane, že když někdo ocení naši práci, mávneme rukou: „To nic nebylo.“ Jenže právě tím sami sobě bereme sílu.

Učili jsme se s Táňou něco jiného – říct: „Ano, tohle se mi povedlo.“
Ne proto, abychom se chlubily, ale proto, abychom v sobě ukotvily zdravé vědomí vlastní hodnoty.

Inspirace pro vás

Možná jste i vy někdy ucítili, že úspěch vás spíš děsí než těší. Zkuste se na chvíli zastavit a položit si pár otázek:

Co ve mně vyvolává obava, že by se věci mohly podařit?

Jak se ve mně projevuje můj „vnitřní sabotér“?

Jak bych mohl/a dělat věci po malých krocích, abych se cítil/a bezpečněji?

Odpovědi vás možná překvapí. A mohou být prvním krokem k tomu, abyste úspěchu nejen dosáhli, ale také ho unesli.

Závěrem

Úspěch není konečná stanice. Je to proces, který nás učí přijímat vlastní sílu. A právě proto může být někdy těžší než pád.

Ale když si dovolíme jít pomalu, sdílet své obavy a vědomě čelit vnitřnímu sabotérovi, můžeme objevit, že úspěch není hrozba. Je to jen zrcadlo, které nám ukazuje, kým jsme doopravdy.

A tak se vás ptám:
Čeho se bojíte víc – že selžete, nebo že to vyjde?

👉 Tento článek vychází z rozhovoru s Táňou Brodskou pro podcast Zvědavá Rebelka. Celý příběh si můžete poslechnout tam.