Daniela Rash

Někdy mě tady v Egyptě přepadnou momenty, kdy se mi chce prostě brečet. A není to z horka ani z kávy s propolisem.

Šla jsem z fitka a viděla dvě ženy, které na malou holčičku ječely, aby prodávala turistům korálky. Bylo jí tak deset. Stála tam se sevřeným srdcem, mezi křikem své matky a odmítáním lidí. A nabízela mi ty korálky očima, z nichž bylo jasné, že se jí nechce. Byla donucena. A já cítila zoufalství – nejen její, ale i to, že to nemá žádné jednoduché řešení. Co z ní vyroste? Jaký program si odnese do života? „Kup a prodej, musím si zasloužit, abych měla právo být.“ Láska nikde.

A přesně takhle se rodí kolektivní vzorce. Nejde jen o jednotlivce, jde o celé generace. Děti vyrůstají v nastavení, že hodnota je v tom, co vydělám, co odmakám, co obětuju. A pak už nepotřebují něhu ani lásku – protože věří, že ta se musí koupit.

V noci po tom zážitku se mi zdál sen. Šla jsem davem lidí, všichni byli zahalení v tmavých kápích, smutní, těžcí. Chtěla jsem jít dopředu, ale nemohla jsem. Ta tíha byla obrovská. Cítila jsem jejich bolest, jejich beznaděj. Bylo to, jako by mě samotnou stahovaly kolektivní vzorce, které se táhnou staletími, inkarnacemi. A přesto jsem věděla, že projít se dá – jen je to pořádně náročný průchod.

A tehdy mi došlo, že vystoupit z těchto vzorců je vlastně ta nejtěžší práce, kterou máme. Není to o tom změnit celý svět. Je to o tom změnit sebe. Nepodlehnout malomyslnosti, že to „nemá řešení“. Má. Řešením je najít rovnováhu. Nebýt v extrému ani ženské, ani mužské energie. Protože jakmile jsem v rovnováze, cítím se celistvá. A to je stav, kterému říkám velkněžka – spojení jinu a jangu, mužského a ženského.

Někdy mám pocit, že to je právě ta jediná cesta: být sama sebou, se všemi svými stránkami, a nenechat se stáhnout do davu. Když se mi to povede, uleví se nejen mně, ale i mým předkům a potomkům. Protože v určitém bodě času – kde čas vlastně není – se to celé propojuje.

A co vy? Přistihli jste se někdy, že vás svírají vzorce, které ani nejsou vaše, ale nesete je po předcích nebo z prostředí, ve kterém jste vyrostli?

Tento článek vznikl podle čtvrtého dílu mého videoblogu z Hurgády, kde s vámi sdílím nejen kávové experimenty, ale i astrologické souvislosti a životní postřehy z cest. Pokud se chcete zasmát, něco se dozvědět a zároveň si dát kávu se mnou – najdete mě na mém YouTube kanálu.

A pokud se chcete připojit do komunity, kde sdílíme ještě víc – osobní vhledy, astrologické mapy, karty i životní zkušenosti – zvu vás do QoVaDis clubu.
Místa, kde se hledá smysl, krása a hloubka. Klidně i u kávy s propolisem.

Těším se na vás.
Vaše Daniela Resh