Daniela Rash

Přátelé, zdravím vás z Hurgády! V minulém díle jsem vám vyprávěla, jaké to je cestovat do Egypta s fenkou Shanty - a že to rozhodně není jen tak. Tentokrát bych se s vámi ráda podělila o další pokračování svého egyptského dobrodružství – konkrétně o to, co je dobré vědět hned po přistání.

Tento článek je pro všechny z vás, kdo se do Egypta chystáte na vlastní pěst. Ne s cestovkou, kde vás na letišti čeká autobus a paní s deštníkem, ale po své vlastní ose. Jako já. S kufrem, psem a bez zpáteční letenky. A s vírou, že všechno dobře dopadne.

No... skoro všechno.

Přílet – easy peasy?
Před odletem jsem se domluvila se známou, která mi zařizovala ubytování, že mě na letišti v Hurgádě vyzvedne. V 7 ráno. Easy peasy. Letadlo přilétá kolem šesté, všechno bylo krásně načasované. Jenže realita je... realita.

Ještě než se k ní dostaneme, tady máte pár důležitých věcí, které potřebujete vědět hned po příletu:

Vízum si můžete koupit přímo na letišti – stojí 25 dolarů nebo eur.
Platný pas je samozřejmě nutností (jsme mimo EU).
Registrace telefonu – ano, opravdu se tu registrují telefony - postarat se o to můžete hned po odbavení.
A pokud necestujete s cestovkou, tak pozor – už vás nikdo nečeká s cedulkou.
No a teď už moje slavná kapitola: šach-mat na letišti.

Kufr, kreatin a podezření z pašování
Po příletu jsem byla vybrána na důkladnou kontrolu zavazadel. Náhoda? Nemyslím si. Možná za to mohl pytlíček s kreatinem, který si nosím na cvičení. Jenže očividně vypadá velmi podobně jako něco... ehm... méně legálního.

Takže mě pěkně vybalili. Doslova. Vysvětlujte pak unaveným celníkům, že ten bílý prášek je opravdu jen protein - doplněk stravy. Celé to zdržení bylo obzvlášť zábavné s Shanty po boku, která celou situaci sledovala s výrazem „královna se nudí“.

Kde je auto? Kde je voda? Kde jsem já?
Když jsem konečně prošla všemi kontrolami, vyšla jsem z letiště. Jenže – venku už vás zpátky dovnitř nepustí. A moje známá nikde. Byly dvě úrovně výstupu – přízemí a patro – a my se nějak minuly.

Já, kufr, pes, žádná voda, žádná SIM karta, žádné spojení.

Začala panika. Bylo 8 hodin ráno, horko, žízeň, únava - a já jsem si uvědomila, že bez místní SIM karty jste tady tak trochu ztraceni. Taxi? Jasně, pár jich tam bylo – oranžovo-černé vozy, které působily dojmem „už něco zažily“.

Sedla jsem do jednoho a za pár kilometrů jsem zaplatila 20 eur. Což je tady naprosto přestřelené. Kdybych měla SIM kartu a objednala si Uber, vyšla by mě stejná cesta na 40–50 Kč.

Takže, přátelé:
KUPTE SI SIM KARTU HNED NA LETIŠTI.
Nejlépe od operátora Orange – funguje spolehlivě a bez problémů.

Tip pro vás: Mike Travel
Na pláži jsem pak narazila na milého člověka, který provozuje službu Mike Travel – mladý muž, který vás vyzvedne na letišti, drží cedulku s vaším jménem a má v ruce i lahev vody (což je po příletu do Hurgády zásadní). Doprava stojí 8–10 eur a domluvíte se s ním přes WhatsApp ještě z Česka.

Kontakt: +20 122 682 9780
(ano, +20 je egyptská předvolba)

Ušetří vám nervy, dehydrataci a 15 eur.

Hodina hrůzy na recepci
Po všech peripetiích jsem konečně dorazila k apartmánům. Jenže tam o mně samozřejmě nikdo nic nevěděl. Rezervace byla přes mou známou, nedovolala jsem se nikomu (neměla jsem jejich SIM), recepce krčila rameny, já stála s kufrem, Shanty a očima plnýma otazníků.

Začala jsem se v duchu ptát, jestli jsem se náhodou nezbláznila. Já, ona... někdo. Ale nakonec jsme se našly. Všechno dobře dopadlo. Jen ta hodinka, kdy jsem byla naprosto bezprizorní, se mi už nesmazatelně vryla do paměti.

Ale možná právě díky takovým začátkům může to nové růst správným směrem.

Tento článek vznikl podle mého druhého videoblogu z Egypta, který najdete na mém YouTube kanálu. Pokud vás zajímá, jak vypadá život v Hurgádě na vlastní kůži – v sandálech, s pejskem a bez růžových brýlí – určitě se podívejte.